To jsem si tak jednou přečetl článek v časopise o cestě karavanem po Finsku a už se v hlavě rodila myšlenka podobnou cestu uskutečnit také. Po nastudování průvodce po Finsku a pronajmutí dvacetiletého Fiatu Ducato z půjčovny jsme mohli vyrazit.

Cesta vedla nejprve do estonského Tallinu, odkud jsme se trajektem přesunuli do Helsinek ve Finsku. Neměli jsme žádný cíl, tím byla samotná cesta. Lákala nás dovolená u jezer, na opuštěných místech. Kde se nám bude líbit, zůstaneme více dní a po cestě budeme objevovat krásy Finska.


Z tohoto článku se nedozvíte, jaký navštívit hrad, skanzen, muzeum, ideální souřadnice na zaparkování, kolik stojí vstupy do muzeí, otevírací hodiny apod. Muzea nenavštěvuji ani doma a nebylo v plánu s tím začínat v zahraničí jen proto, že to píšou v průvodci. Než dát třicet eur za prohlídku něčeho, co mi nic neříká, jen proto, abych si udělal pár fotek a mohl říct „tak tam jsem byl“, dám raději třicet eur za výtečnou lososovou polévku se sklenkou vína na pláži u moře. No jo, priority.

Průjezdem Estonska na nás udělala dojem odpočívadla, která byla rozeseta u cesty a hlavně u moře vzdáleného pouhých 50 metrů od písečné pláže. Určitě stojí za zastávku, odpočinek a piknik. Při příjezdu do Tallinu v nočních hodinách jsme si našli místo k přespání na placeném parkovišti, které bylo pouhých pár kroků od moře. Po celém dni na cestě jsme si dali v autě teplou sprchu i večeři, a když jsem vystoupil z vozu, zažil jsem úžasný závan vlhkého vzduchu prosyceného mořskou solí. Cítil jsem, jak mi jde do plic vlhkost mořské vody. Zatímco žena již spala, já si vzal plechovku piva a jen tak jsem seděl hodinu na lavičce, díval se do vln moře a mj. si vzpomněl na svého otce, který zápasí v Česku zahaleným smogem s astmatem. Já cítil, jak mě moře nabíjí energií. Krásný závěr dne.

Alkoholové nákupy

Ráno jsme se vydali s rezervou do přístavu, takže Tallin, který stojí za vícedenní návštěvu, jsme poznali jen narychlo z auta, ale něco je potřeba si taky nechat na příště a nás lákalo Finsko, na které jsme měli „jen“ necelé tři týdny. Těsně před vyplutím do Finska jsme pochopili, že ona nádrž na WC není bezedná, takže je jasné, co budeme po vylodění řešit jako první věc.

Na trajektu nás zaujaly nákupy Finů v obchodech. Jeden Fin si v průměru koupil asi 200 plechovek piva. Měli na to dokonce vozíky, na kterých své nákupy vyváželi. Někteří Finové jezdí do Tallinu na otočku, cestou zpátky nakoupí zásoby alkoholu v bezcelním prostoru za násobně nižší ceny a i po odečtu ceny palubního lísku je nákup vyjde levněji než v obchodech doma.

To jsem po pár dnech ve Finsku pochopil. Alkohol lze zakoupit pouze v síti státních prodejen Alko, a to ve vymezených dnech, jinak v supermarketu pouze pivo a víno, navíc v předem daných časech. Jedna lahev českého jedenáctistupňového kozla vyšla na necelá čtyři eura, další značky stály podobně. Pokud tedy, jako já, poddimenzujete zásoby, které navíc při cestě částečně rozdáte, může se vám doplnění zásob značně prodražit. Že jsem si na trajektu taky něco nepřikoupil.

Setkání s „medvědem“ Hankem

To si to tak delší dobu jedeme, hledajíc vhodné místo k zakotvení našeho domečku, a v tom, kousek od cesty, nádherný plácek přímo u jezera. Nikde ani živáček, nikde ani mrtváček, jen v dáli dřevěná chata. Nemuseli jsme se dlouho rozhodovat a už jsme byli zakotveni a chystali oběd. Procházka, četba u karavanu, večerní veget. Když se setmělo a večeřeli jsme, najednou se zničehonic před námi objevila obrovská postava, ze které šel trochu strach. „Do you speak english, deutsch, spanish, chinese, russian?“ A ještě nějak – nabídl nám celkem šest jazyků starší příchozí „medvěd“. „Little english,“ zastyděli jsme se. Dozvěděli jsme se, že jsme si našli moc hezké místo. A protože se líbilo i medvědovi, tak jsme se dozvěděli, že už dávno jej koupil a táboříme na jeho pozemku.


Když se dozvěděl, že jsme z České republiky, vyloženě pookřál. Představili jsme se a začali si povídat, co nás sem přivedlo, jak je rád, že nejsme arogantní Němci, nebo bordel dělající Poláci či Rusové, a po vytažení vychlazeného plzeňského a domácí zásoby slivovice jsme se skamarádili. Ráno se Hanko vrátil s čerstvě ulovenými rybami, jako poděkováním za dva lahváče, kterými jsme jej vybavili na cestu. V Československu Hanko kdysi pracoval, a proto znal naše tekuté poklady a požádal mě, jestli bych mu neprodal trochu slivovice pro otce. Byť to byl můj poslední půllitr, samozřejmě jsem jej Hankovi dal a s obrovskými díky jsme šli na návštěvu do chaty, kde jako každý správný Fin měl i venkovní dřevěnou saunu.

Milión komárů v lese, auto nestartuje

S vozem, který je jen o pár let mladší než my, se dá zažít na cestách mnoho neplánovaných zážitků. Například když jsme přijeli k obchodu, vytáhnul jsem klíčky ze zapalování, vložil do kapsy a ejhle, motor stále běžel! To mě krapet znervóznělo, protože auto šlo normálně zamknout, opustit, zhasnout, ale motor si jel bez ohledu na to, že již klíčky nebyly v zapalování. Bohužel vůz neměl ctrl, alt, delete, které bych současně zmáčknul, a problém vyřešil. Po pár minutách a točení s klíčkem ve spínací skříni se nakonec nějaký kontakt podařilo sepnout a motor vypnul.


Horší bylo, když se poblíž jezera, od kterého jsme prchali pryč, neboť hustota komárů na kubický metr se blížila počtu obyvatel v Helsinkách, motor nenaskočil. Navíc se to stalo při couvání do kopce, při otáčení. Na čelním skle bylo asi 666 hladových komárů, kteří se nemohli dočkat, až otevřeme dveře a zaživa si nás naporcují k obědu. Vyzbrojen repelentem jsem se vydal na misi srovnatelnou s bojem s medvědem. Rychlý nástřik repelentu na sebe, otevření dveří, preventivní rozstřik repelentu do okolí, ať pochopí i ten méně chápavý komár, že svou krev nedám lacino, otevření víka motoru, odhalení závady – vyskočení kontaktu z baterie – oprava, nástřik okolí dveří repelentem, skok do vozu, rychlý úprk. Jsem rád, že jsem nemusel testovat asistenční službu, vysvětlovat jí, u kterého opuštěného jezera a ve které slepé uličce, samozřejmě mimo navigační mapy, najdou sedmimetrový obytný vůz se dvěma trosečníky pobodanými komáry.

Když auto v létě dobře topí…

Jelikož jsme jeli na sever Evropy, nevadilo nám, že vypůjčený vůz neměl ve výbavě klimatizaci, důležité bylo, že dobře topí. První noc ve Finsku jsme topení opravdu otestovali, protože v noci pršelo a bylo jen kolem desíti stupňů. Tou nocí však špatné počasí ve Finsku ustalo, nebo se spíše přemístilo do středu Evropy, odkud mi známi psali, jak je to na nic, že pořád prší, je zima kolem 14 stupňů a my tam tím pádem už olupujeme rampouchy z oken a máme zamrzlou naftu. Opak byl pravdou. Ve Finsku nastalo tropické léto, které je málokdy u nás, a my zažili dva týdny, kdy denní teploty dosahovaly 35 a noční neklesaly pod 20. „Jojo, to člověk ocení staré auto bez klimy, zato s výkonným topením,“ říkali jsme si. Netřeba dodávat, že kromě první noci jsme topení již nevyužili a místo klimatizace se ochlazovali v opuštěných jezerech. Velkou výhodou jezer ve Finsku je to, že většinou nejsou moc hluboká, což znamená, že se dovedou celkem rychle prohřát a voda v nich byla příjemně teplá.

Na mnoha místech u opuštěných jezer jsme našli krásné motorové čluny, které byly připoutány k molu jen lanem, motor byl buď na lodi, nebo zavěšen a přikryt na stromě, bez zámků, bez jakéhokoliv zajištění. Často u jezer narazíte na krásně připravené zázemí, toalety, mola, lavičky, ohniště, grilovací přístřešky nebo udící boudy. Vše čistě uklizeno, připraveno k použití. Samozřejmostí je po sobě uklidit.

Když jsme na těchto místech byli, stávalo se, že z ničeho nic přijelo auto s manželským párem oděným jen v prostěradlech, pár vystoupil z auta, na molu oba odhodili prostěradlo a plavali. Ve Finsku má téměř každý Fin jako běžnou výbavu domu saunu a není nic lepšího, než si po pár kolech v sauně, na kterou jsou náležitě hrdí, zajet k některému z jezer se ochladit. Jezera jsou často zcela opuštěná, jindy je tam pár chatek. Jezera jsou navíc všude. Při každé zastávce u jezera a lesa jsme si nasbírali několik hrstí borůvek, velkých, sladkých, úžasné chuti.

My měli výhodu, že jsme kromě kol přibalili do auta i nafukovací člun, takže jsme se mohli po větších jezerech pohybovat i do okolí, zajet si na menší ostrůvky uprostřed jezer a nedělat nic, číst si knížku, hrát karty, pozorovat přírodu, relaxovat. Krásný pohled na jezera jsme zažili v restauraci na 75 m vysoké vyhlídkové věži Puijo ve městě Kuopio, která měla otočný mechanismus. Pohled z okna se tak neustále měnil, protože restaurant se pomalu točil dokola. Z té výšky člověk pochopil, proč se Finsku říká země tisíce jezer. Pěkný pohled a restaurace určitě stojí za návštěvu.

Další zajímavá restaurace byla přímo na vodě v Savonlinně, kde jsme se šli podívat na pěkný ostrovní hrad Olavinlinna (jeden tip na hrad se v článku nakonec přece jen objevil :-)) Restaurace byla na plovoucím molu, kde si z rybího rautu vyberete, na co máte chuť, pak jen zvážíte u pokladny a zaplatíte podle váhy. Samozřejmě nejde o nic levného, protože když si naložím k rybám i přílohu (brambor, salát), tak za brambory platím stejně, jako za tuňáka, ale bylo to skvělé.


Chtěli jsme zažít i polární den, ale projeli jsme pouze jižní až střední část Finska. I tak to byl výrazný rozdíl oproti Česku. Ve dvě hodiny v noci bylo takové pološero, jako když se u nás stmívá, ale slunce pořádně nezapadlo. Ve čtyři ráno už je jasno jako v pravé poledne.

Shrnutí a rozpočet

Za celou dobu pobytu ve Finsku jsme ani jednou nespali v kempu. Voda k doplnění zásob byla zdarma na každé benzinové stanici. Občas byl problém s vypouštěním fekální nádrže, protože jsme měli staré auto, které nemělo samostatnou nádržku k vyjmutí, ale muselo se najet nad kanál. Pro moderní obytná auta je to bez problémů. Solární panel naprosto v pohodě dobíjel i při delším stání a používání elektrotechniky, televize, rádia, světel. Byť jsme měli staré auto, mělo velmi příjemné zázemí a dovezlo nás bez poruchy více než pět tisíc kilometrů. Předjížděcí manévry se musely dobře plánovat a rozmýšlet, neboť pružné zrychlení z 80 na 90 km/h trvající jako reklamní blok v televizi nás od větších akcí a manévrů odrazovalo. Celá dovolená, včetně trajektu, pronájmu obytného vozu, nafty, jídla v karavanu i restauracích, dokoupení předraženého alkoholu vyšla na necelých 80 000 korun za dvacet dní. Na jednom místě jsme zůstali nanejvýše dvě noci a až na placené parkoviště u trajektu jsme za nocování nikde neplatili. Hodně jsme využili člun na výlety po jezerech, občas i kola. Finsko můžeme rozhodně doporučit, pokud si chcete užít přírodu a klidnou dovolenou. Oproti přeplněným kempům a plážím v Chorvatsku je to velmi příjemná změna.

Text: Petr Olašin
Foto: Jan Bordovský